BILL CONNORS   

Billa Connorse ke kytaře přivábili v šedesátých letech rockoví kytaristé Keith Richards, Eric Clapton a Jimi Hendrix. Když začal sám hrát blues jako jeho tehdejší vzory, zanedlouho si uvědomil, že tohle přeci jenom není jeho parketa a začal pátrat po jiné inspiraci. Tu objevil v hudbě Jima Halla, Wes Montgomeryho, Milese Davise anebo Django Reinhardta. "Django Reinhardt mě opravdu dostal. Když jsem jej slyšel poprvé, zjistil jsem, že byl někým, kým bych chtěl být já. Byl plný ohně, kreativity a energie," říká Connors a o jeho dalším hudebním osudu bylo tedy rozhodnuto. Jeho hráčské kvality dokázal po čase ocenit i Chick Corea, který si jej vybral v první polovině sedmdesátých let do svých jazzrockových Return to Forever a kytarové party mu svěřil i na dnes již klasickém albu "Hymn of the Seventh Galaxy", jedné z umělecky nejzdařilejších nahrávek jazzrockové éry. Po albu "Assembler" z roku 1987 a po nahrávkách s Chickem Coreou a Janem Garbarekem, se jeho stopa na čas úplně ztrácí z podvědomí.